Kdo tohle místo evangelia podle Jana čte řekne si možná, jakápak záhada, ten popis uložení látek v hrobě je důkazem, že Ježíš v hrobě nezůstal protože vstal z mrtvých. Dnes už to takhle mohu bez potíží napsat také a přesto ještě včera (ano na Hod Boží velikonoční L.P. 2012) jsem si takovým výkladem tohoto místa jist nebyl.
Marie z Magdaly přijde ke hrobu, aby vykonala co se nestihlo při chvatném pohřbívání Ježíšova těla před začínajícím svátkem. Ke svému údivu vidí, že hrobový kámen je odvalen. Chvatně se obrátí a spěchá, aby o tom vyrozuměla Petra a další, aby jim řekla: "Vzali Pána z hrobu a nevíme kam ho dali!" Petr nemešká a s dalším učedníkem spěchají ke hrobu. Ten druhý učedník, který s Petrem běžel jej předběhl a vidí, že hrob je skutečně otevřený. Nakloní se do něj a vidí tam ležící plátna, do hrobu však nevstupuje, čeká na Petrův příchod. Ten do hrobu vstupí a spatří ležící plátna a svinutou roušku ležící opodál . Za Petrem vstupuje do hrobu i druhý učedník. Evangelista píše:"..uviděl a uvěřil."
A já se celé roky ptám: "Co uviděl?" a přijímám odpověď, že plátna a složenou roušku. Problém pro mě po celé roky spočívá v otázce , čemu ten druhý učedník uvěřil? Žádný z českých překladů, kterými disponuji na to nedává odpověď. Jen moderní překlad Slovo na cestu jednoznačně tvrdí: "...všechno si prohlédl a uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých." Pak stejně jako ostatní české překlady dodává: "Až dosud to totiž, stejně jako ostatní nechápal." Co se podle autorů překladu SNC stalo, že podle nich bylo druhému učedníkovi vše jasné? S ohledem na kontext vyprávění jsem se přikláněl k tomu, že druhý učedník prostě přijal za své to co říkala Marie Magdalská, že někdo Ježíšovo tělo z hrobu prostě odnesl. Nic mi nepomáhalo zamítnout tuhle interpretaci poukazování různých komentářů na fakt, že plátna a rouška byly na místě ponechány uspořádané a ne v nějakém chaosu. Když přešel čas kdy se tohle evangelní místo četlo, nechal jsem tuto otázku být nezodpovězenu až zase nastal čas a tohle místo si žádalo své čtení a rozvažování. Kritický čas nadešel i letos. Co s tím? Od roku 2000 mám v knihovně a podle potřeby beru do rukou římskokatolický MISÁL na každý den liturgického roku. Teprve letos po 12 letech jsem pozorně přečetl nejen vlastní evangelní text Jan 20,1 - 9 určený ke čtení v den slavnosti, ale i jemu bezprostředně předcházející komentář. V něm jsem nalezl slova řešící můj letitý problém. Stojí tam napsáno: Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen z pout smrti (Ž 18,5nn.20;Ž 116,3-6). "Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím" (Duplatier). Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu otevřela Písmo (v.9; Lk24,44-45).
pozn.Tučné zdůraznění citace učiněno mnou.
pondělí 9. dubna 2012
úterý 27. března 2012
Spisování o víře: Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém te...
Myslím, že tahle úvaha náleží i sem do místa určeného k upozornění na různé překladové variace. Protože jen tento překlad SNC měl v sobě tu "moc", abych mohl něco pro sebe sama nového "objevit".
Spisování o víře: Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém te...: Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém textu vyprávění o Lazarovi, který onemocněl a posléze zemřel. Víme, že Lazar měl dvě sestry...
Spisování o víře: Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém te...: Evangelista Jan má ve svém převážně teologickém textu vyprávění o Lazarovi, který onemocněl a posléze zemřel. Víme, že Lazar měl dvě sestry...
pátek 15. července 2011
Počítačový program potvrdil mnohost autorů bible - Magazín ČeskéNoviny.cz
Počítačový program potvrdil mnohost autorů bible - Magazín ČeskéNoviny.cz
Tak tenhle zajímavý článek myslím patří právě na tento blog.
sobota 28. května 2011
Hranice interpretace
Dnes chci poukázat na to, že "volnost" překladů biblických textů má své hranice. Jistě, každý překlad je svého druhu interpretací kodikovaného textu z něhož většina českých překladů vychází. Existuje v této oblasti svoboda, která by měla ale ctít kam až lze jít na straně jedné či co vypustit na straně druhé. Dnes ukazuji příklad toho jaký je výsledek, když se nerespektuje ona druhá část. Jde o oddíl z Izajáše 43,24b.25.
KP: Zaměstknal jsi mne hříchy svými a obtížils mne nepravostmi svými. Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nevzpomínám.
EP: Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.
B21: Zatos mě svými hříchy unavil, obtížil mě svými vinami! Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky a nevzpomenu na tvůj hřích.
ČSP: Avšak svými hříchy jsi mne nutil ti sloužit, unavoval jsi mne svými proviněními. Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu.
Jeruzalémská bible: Ale svými hříchy jsi ze mne udělal otroka, unavil jsi mě svými proviněními. A já, já z ohledu na sebe smazávám tvé zločiny a už nebudu vzpomínat na tvá provinění.
Řmk. liturg. př.: Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy.
Slovo na cestu: Naložili jste však na má bedra vaše nepravosti a vyčerpávali jste mne svou opovážlivostí. Já však vaše provinění dokonale smažu a navždy na vaše nepravosti zapomenu.
Je to zřejmé, všechny uvedené překlady víceméně identicky uvádějí důvod, pohnutku Božího jednání v záležitosti odpuštění. Jen překladatelé SNC tuhle závažnou skutečnost přecházejí bez jediného náznaku tohoto jednání Hospodinova. SNC se usiluje o to co nejsrozumitelněji dnešním čtenáři přiblížit biblické poselství a myslím, že se mu to daří. Opomenutí těchto několika slov je však z mého,pohledu závažný nedostatek.
KP: Zaměstknal jsi mne hříchy svými a obtížils mne nepravostmi svými. Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nevzpomínám.
EP: Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.
B21: Zatos mě svými hříchy unavil, obtížil mě svými vinami! Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky a nevzpomenu na tvůj hřích.
ČSP: Avšak svými hříchy jsi mne nutil ti sloužit, unavoval jsi mne svými proviněními. Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu.
Jeruzalémská bible: Ale svými hříchy jsi ze mne udělal otroka, unavil jsi mě svými proviněními. A já, já z ohledu na sebe smazávám tvé zločiny a už nebudu vzpomínat na tvá provinění.
Řmk. liturg. př.: Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy.
Slovo na cestu: Naložili jste však na má bedra vaše nepravosti a vyčerpávali jste mne svou opovážlivostí. Já však vaše provinění dokonale smažu a navždy na vaše nepravosti zapomenu.
Je to zřejmé, všechny uvedené překlady víceméně identicky uvádějí důvod, pohnutku Božího jednání v záležitosti odpuštění. Jen překladatelé SNC tuhle závažnou skutečnost přecházejí bez jediného náznaku tohoto jednání Hospodinova. SNC se usiluje o to co nejsrozumitelněji dnešním čtenáři přiblížit biblické poselství a myslím, že se mu to daří. Opomenutí těchto několika slov je však z mého,pohledu závažný nedostatek.
čtvrtek 26. května 2011
Roh, oči a uši.
Titulek zní na první čtení asi nesourodě ale s těmito výrazy je možné se setkat v 11. a 12. verši žalmu 92., pravda ne ve všech překladech, které tu sleduji.
Kraličtí čtou: Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen bude olejem novým. I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají ušima svýma uslyším.
Bible 21. stol.: Můj roh však pozvedneš jako roh buvolí, čerstvým olejem mě pokropíš. Uvidím pád těch, kdo mě špehují, o zkáze bídáků, kteří mě napadají, uslyším!
EP: Můj roh však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.
ČSP: Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem. Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají, mé uši uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají.
Jeruzalémská bible: Dáváš mi zdatnost býka, čerstvý olej na mne vyléváš; mé oko uvidělo ty, kdo po mně slídili, mé ucho uslyšelo ničemníky.
Řmk liturg. překlad: Mně však jsi dal buvolí sílu, pomazals mě nejčistším olejem. Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
A nakonec jak tyto verše čte překlad Slovo na cestu: Já však mám v tobě nadlidskou sílu, ty sis mne vyvolil a tys mi požehnal. Mé oko přezírá ty, kdo mě osočují, už slyším, jak padli moji protivníci.
I na tak malém prostoru jako jsou tyto dva verše žalmu je patrný rozdíl v přístupu k tomu jakou podobu dostane překládaný text. Jistě tu hraje svoji důležitou roli spiritualita těch kdo překládají, nepochybně i konkrétní záměr s nímž právě ten svůj překlad udělali. Markantní je rozdíl mezi ČSP a ostatními, když tento překlad jediný čte, že modlitebník sám se potře olejem. Že by si sám žehnal? Pravda, ČSP uvádí v poznámkách, že někteří emendují (ve slovníku cizích slov k tomuto výrazu píší: oprava porušeného nebo nečitelného místa v rukopise) na 2. osobu: pomazal jsi mě. Ještě zajímavější je jak rozhodně mluví žalmista v Řmk liturg. př. a vlastně i v překladu Slovo na cestu o tom jak vnímá to co potkalo jeho nepřátele a protivníky.
Kraličtí čtou: Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen bude olejem novým. I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají ušima svýma uslyším.
Bible 21. stol.: Můj roh však pozvedneš jako roh buvolí, čerstvým olejem mě pokropíš. Uvidím pád těch, kdo mě špehují, o zkáze bídáků, kteří mě napadají, uslyším!
EP: Můj roh však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.
ČSP: Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem. Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají, mé uši uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají.
Jeruzalémská bible: Dáváš mi zdatnost býka, čerstvý olej na mne vyléváš; mé oko uvidělo ty, kdo po mně slídili, mé ucho uslyšelo ničemníky.
Řmk liturg. překlad: Mně však jsi dal buvolí sílu, pomazals mě nejčistším olejem. Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
A nakonec jak tyto verše čte překlad Slovo na cestu: Já však mám v tobě nadlidskou sílu, ty sis mne vyvolil a tys mi požehnal. Mé oko přezírá ty, kdo mě osočují, už slyším, jak padli moji protivníci.
I na tak malém prostoru jako jsou tyto dva verše žalmu je patrný rozdíl v přístupu k tomu jakou podobu dostane překládaný text. Jistě tu hraje svoji důležitou roli spiritualita těch kdo překládají, nepochybně i konkrétní záměr s nímž právě ten svůj překlad udělali. Markantní je rozdíl mezi ČSP a ostatními, když tento překlad jediný čte, že modlitebník sám se potře olejem. Že by si sám žehnal? Pravda, ČSP uvádí v poznámkách, že někteří emendují (ve slovníku cizích slov k tomuto výrazu píší: oprava porušeného nebo nečitelného místa v rukopise) na 2. osobu: pomazal jsi mě. Ještě zajímavější je jak rozhodně mluví žalmista v Řmk liturg. př. a vlastně i v překladu Slovo na cestu o tom jak vnímá to co potkalo jeho nepřátele a protivníky.
středa 27. dubna 2011
Různé pohledy na jednání Hospodinovo
Čtu v knize proroka Izajáše v 54. kapitole verše 7 a 8. Hesla JB, která mě k tomuto místu přivedla uvádějí znění podle Českého studijního překladu verš 7. a já přidám ještě verš 8. protože spolu souvisí: Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin.
Překladatelé Bible21 čtou poněkud jinak, mírněji: Opustil jsem tě na kratičkou chvilku, v nesmírném slitování tě však přivinu. Když mě na chvilku zloba přemohla, skryl jsem před tebou svoji tvář, ve věčné lásce se však nad tebou slituji, říká tvůj vykupitel, Hospodin.
Kraličtí toto místo čtou až něžně: Na maličkou chvilku propustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě. V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin.
Jeruzalémský překlad už používá trochu silnější výraz: Na krátký okamžik jsem tě opustil, pojalo mě nesmírné slitování a opět se s tebou spojím. Překypoval jsem na okamžik rozlíceností a skryl jsem před tebou tvář. Ve věčné lásce jsem se nad tebou slitoval, říká Jahve tvůj vykupitel.
Ekumenický překlad tohle místo čte zcela rozhodně: Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.
Dost podobně hovoří Řmk liturgický překlad: Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin tvůj vykupitel.
Zcela střízlivě a věcně tohle místo čte letos Biblickou společností vydaný překlad SLOVO NA CESTU: Vzdal jsem se tě jen na okamžik, ale o to více se slituji a přivedu tě zpět. Rozhněval jsem se a na chvíli se od tebe odvrátil, ale kvůli své věčné laskavosti nad tebou se slituji, neboť jsem tvůj Hospodin a vysvoboditel.
Ve Výkladech ke Starému zákonu (Karmelitáni 1998) se k tomuto místu píše, že na lid Boží se snesl nával a rozlícení Pánova hněvu. Je tam také zajímavý odkaz na Žalm 102,11. Tam v hodnocení Božího hněvu a jeho reakci na neposlušnost lidu není žádný markantní rozdíl, žádné změkčení. Všichni se shodují v tom, že se Hospodin na modlitebníka rozhněval a z výšky jej srazil na zem.
Překladatelé Bible21 čtou poněkud jinak, mírněji: Opustil jsem tě na kratičkou chvilku, v nesmírném slitování tě však přivinu. Když mě na chvilku zloba přemohla, skryl jsem před tebou svoji tvář, ve věčné lásce se však nad tebou slituji, říká tvůj vykupitel, Hospodin.
Kraličtí toto místo čtou až něžně: Na maličkou chvilku propustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě. V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin.
Jeruzalémský překlad už používá trochu silnější výraz: Na krátký okamžik jsem tě opustil, pojalo mě nesmírné slitování a opět se s tebou spojím. Překypoval jsem na okamžik rozlíceností a skryl jsem před tebou tvář. Ve věčné lásce jsem se nad tebou slitoval, říká Jahve tvůj vykupitel.
Ekumenický překlad tohle místo čte zcela rozhodně: Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.
Dost podobně hovoří Řmk liturgický překlad: Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin tvůj vykupitel.
Zcela střízlivě a věcně tohle místo čte letos Biblickou společností vydaný překlad SLOVO NA CESTU: Vzdal jsem se tě jen na okamžik, ale o to více se slituji a přivedu tě zpět. Rozhněval jsem se a na chvíli se od tebe odvrátil, ale kvůli své věčné laskavosti nad tebou se slituji, neboť jsem tvůj Hospodin a vysvoboditel.
Ve Výkladech ke Starému zákonu (Karmelitáni 1998) se k tomuto místu píše, že na lid Boží se snesl nával a rozlícení Pánova hněvu. Je tam také zajímavý odkaz na Žalm 102,11. Tam v hodnocení Božího hněvu a jeho reakci na neposlušnost lidu není žádný markantní rozdíl, žádné změkčení. Všichni se shodují v tom, že se Hospodin na modlitebníka rozhněval a z výšky jej srazil na zem.
pondělí 4. dubna 2011
Choloustivá mužská situace
Četl jsem si ve 24. kapitole 1. Samuelovi a přišel jsem ke 4. verši kde se píše:
Kralický překlad – I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni.
B21 – Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech seděl David se svými muži.
EP – Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.
ČSP – Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil (zahalil své nohy). David se svými muži seděl vzadu v jeskyni.
Jeruzalémský překlad – Přišel k ohradám pro ovce, které jsou poblíž cesty: byla tam jeskyně, kam Saul odešel, aby si zakryl nohy. Uvnitř té jeskyně seděli David a jeho muži.
Když jsem tento verš četl tak jsem v něm zprvu nic zajímavého nenacházel až na tu skutečnost, že se tu popisuje jedna ze situací kdy David měl Saula, chtěl-li by toho využít, zcela ve své moci ale nezneužil toho. Teprve když jsem v ČSP našel variantu různočtení – zahalil své nohy – zbystřil jsem. No a Jeruzalémský překlad mě již přivedl k dalšímu hledání. Tak jsem se dostal k vyprávění knihy Soudců 3,15-26 k epizodě vyprávějící o Ehudovi. Píše se tam, že tento syn Benjamínce Gery byl levák. Právě po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi jehož byli vazaly. Ehud se rozhodl Izrael od tohoto nepřítele osvobodit. Vyrobil si krátký dvojsečný meč, který si připásal pod oděv k pravému stehnu. Takto připraven k akci přinesl dar tlusťochovi Eglonovi. Po předání daru Ehud propustil svůj doprovod, sám se však vrátil do gilgálského Pesilim kde vyhledal krále Eglona. "Mám pro tebe, králi, něco tajného," řekl mu. Eglon vykázal všechny kolemstojící ven. Seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil se slovy: "Mám pro tebe Boží slovo!" Král povstal z křesla ale v tom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil ho Eglonovi do břicha. Meč pronikl Eglonovým tělem a vyšel z něho ven zadem. Ehud poté vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku. Eglonovi nic netušící služebníci viděli sice , že dveře pokoje jsou zavřené na zástrčku, předpokládali však, že jejich pán koná ve chladné komůrce svoji potřebu. Nějakou dobu tam nesměle přešlapovali až posléze místnost otevřeli, aby tam nelezli svého pána již bez známek života.
Odtud pochází onen eufemismus, že Saul "zahalil své nohy" či, že Saul "si zakryl nohy".
Kralický překlad – I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni.
B21 – Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech seděl David se svými muži.
EP – Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.
ČSP – Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil (zahalil své nohy). David se svými muži seděl vzadu v jeskyni.
Jeruzalémský překlad – Přišel k ohradám pro ovce, které jsou poblíž cesty: byla tam jeskyně, kam Saul odešel, aby si zakryl nohy. Uvnitř té jeskyně seděli David a jeho muži.
Když jsem tento verš četl tak jsem v něm zprvu nic zajímavého nenacházel až na tu skutečnost, že se tu popisuje jedna ze situací kdy David měl Saula, chtěl-li by toho využít, zcela ve své moci ale nezneužil toho. Teprve když jsem v ČSP našel variantu různočtení – zahalil své nohy – zbystřil jsem. No a Jeruzalémský překlad mě již přivedl k dalšímu hledání. Tak jsem se dostal k vyprávění knihy Soudců 3,15-26 k epizodě vyprávějící o Ehudovi. Píše se tam, že tento syn Benjamínce Gery byl levák. Právě po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi jehož byli vazaly. Ehud se rozhodl Izrael od tohoto nepřítele osvobodit. Vyrobil si krátký dvojsečný meč, který si připásal pod oděv k pravému stehnu. Takto připraven k akci přinesl dar tlusťochovi Eglonovi. Po předání daru Ehud propustil svůj doprovod, sám se však vrátil do gilgálského Pesilim kde vyhledal krále Eglona. "Mám pro tebe, králi, něco tajného," řekl mu. Eglon vykázal všechny kolemstojící ven. Seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil se slovy: "Mám pro tebe Boží slovo!" Král povstal z křesla ale v tom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil ho Eglonovi do břicha. Meč pronikl Eglonovým tělem a vyšel z něho ven zadem. Ehud poté vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku. Eglonovi nic netušící služebníci viděli sice , že dveře pokoje jsou zavřené na zástrčku, předpokládali však, že jejich pán koná ve chladné komůrce svoji potřebu. Nějakou dobu tam nesměle přešlapovali až posléze místnost otevřeli, aby tam nelezli svého pána již bez známek života.
Odtud pochází onen eufemismus, že Saul "zahalil své nohy" či, že Saul "si zakryl nohy".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)