Na Českém rozhlase 6 se vždy v úterý večer v 19:30 vysílá genderově zaměřený pořad Hovory na bělidle. Jedním z jeho sloganů, který zaznívá v průběhu pořadu zní takto: " Babička uměla mnohé vyřešit tím, že uměla poslouchat."Vždycky když tahle slova slyším "tahají mě za vlasy", protože kontext zřetelně říká, že babička v tomto případě prostě naslouchala.
Tenhle příklad mi vytanul na mysli při čtení Izajáš 55,3. Dnes uváděné citace, tentokrát ze šesti českých překladů, se potýkají s podobným problémem správného, či vhodného použití toho kterého výrazu.
Kralický překlad– Nakloňte ucha svého, a poďte ke mně, poslechněte, a budeť živa duše vaše.
Ekumenický překlad – Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!
Bible 21 – Nakloňte ucho a pojďte ke mně, poslouchejte a živi budete.
Český studijní překlad – Nakloňte ucho a přijďte ke mně, poslouchejte a vaše duše ožije.
Jeruzalémský překlad – Nakloňte ucho a přijďte ke mně, slyšte, a budete žít!
Římskokatolický liturgický překlad – Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život!
Všechny uvedené překlady začínají stejně: "Nakloňte ucho...", rozumím tomu tak, že je to výzva k naslouchání, slyšení, pozornosti k tomu co se říká. Po slyšení by mělo následovat rozhodnutí pro uposlechnutí nebo odmítnutí. Proto následuje výzva, která je nejvýstižněji vyjádřena u kralických, kteří čtou: "poslechněte". V podobném smyslu čtou v Bibli 21, ČSP a Římskokatolickém překladu: "poslouchejte". Naproti tomu v EP a v Jeruzalémské bibli mi jejich "slyšte" zní jaksi hluše, když vlastně opakuje to co bylo již řečeno v úvodu verše oním "nakloňte ucho".
