Čtu v knize proroka Izajáše v 54. kapitole verše 7 a 8. Hesla JB, která mě k tomuto místu přivedla uvádějí znění podle Českého studijního překladu verš 7. a já přidám ještě verš 8. protože spolu souvisí: Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin.
Překladatelé Bible21 čtou poněkud jinak, mírněji: Opustil jsem tě na kratičkou chvilku, v nesmírném slitování tě však přivinu. Když mě na chvilku zloba přemohla, skryl jsem před tebou svoji tvář, ve věčné lásce se však nad tebou slituji, říká tvůj vykupitel, Hospodin.
Kraličtí toto místo čtou až něžně: Na maličkou chvilku propustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě. V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin.
Jeruzalémský překlad už používá trochu silnější výraz: Na krátký okamžik jsem tě opustil, pojalo mě nesmírné slitování a opět se s tebou spojím. Překypoval jsem na okamžik rozlíceností a skryl jsem před tebou tvář. Ve věčné lásce jsem se nad tebou slitoval, říká Jahve tvůj vykupitel.
Ekumenický překlad tohle místo čte zcela rozhodně: Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.
Dost podobně hovoří Řmk liturgický překlad: Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin tvůj vykupitel.
Zcela střízlivě a věcně tohle místo čte letos Biblickou společností vydaný překlad SLOVO NA CESTU: Vzdal jsem se tě jen na okamžik, ale o to více se slituji a přivedu tě zpět. Rozhněval jsem se a na chvíli se od tebe odvrátil, ale kvůli své věčné laskavosti nad tebou se slituji, neboť jsem tvůj Hospodin a vysvoboditel.
Ve Výkladech ke Starému zákonu (Karmelitáni 1998) se k tomuto místu píše, že na lid Boží se snesl nával a rozlícení Pánova hněvu. Je tam také zajímavý odkaz na Žalm 102,11. Tam v hodnocení Božího hněvu a jeho reakci na neposlušnost lidu není žádný markantní rozdíl, žádné změkčení. Všichni se shodují v tom, že se Hospodin na modlitebníka rozhněval a z výšky jej srazil na zem.
středa 27. dubna 2011
pondělí 4. dubna 2011
Choloustivá mužská situace
Četl jsem si ve 24. kapitole 1. Samuelovi a přišel jsem ke 4. verši kde se píše:
Kralický překlad – I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni.
B21 – Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech seděl David se svými muži.
EP – Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.
ČSP – Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil (zahalil své nohy). David se svými muži seděl vzadu v jeskyni.
Jeruzalémský překlad – Přišel k ohradám pro ovce, které jsou poblíž cesty: byla tam jeskyně, kam Saul odešel, aby si zakryl nohy. Uvnitř té jeskyně seděli David a jeho muži.
Když jsem tento verš četl tak jsem v něm zprvu nic zajímavého nenacházel až na tu skutečnost, že se tu popisuje jedna ze situací kdy David měl Saula, chtěl-li by toho využít, zcela ve své moci ale nezneužil toho. Teprve když jsem v ČSP našel variantu různočtení – zahalil své nohy – zbystřil jsem. No a Jeruzalémský překlad mě již přivedl k dalšímu hledání. Tak jsem se dostal k vyprávění knihy Soudců 3,15-26 k epizodě vyprávějící o Ehudovi. Píše se tam, že tento syn Benjamínce Gery byl levák. Právě po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi jehož byli vazaly. Ehud se rozhodl Izrael od tohoto nepřítele osvobodit. Vyrobil si krátký dvojsečný meč, který si připásal pod oděv k pravému stehnu. Takto připraven k akci přinesl dar tlusťochovi Eglonovi. Po předání daru Ehud propustil svůj doprovod, sám se však vrátil do gilgálského Pesilim kde vyhledal krále Eglona. "Mám pro tebe, králi, něco tajného," řekl mu. Eglon vykázal všechny kolemstojící ven. Seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil se slovy: "Mám pro tebe Boží slovo!" Král povstal z křesla ale v tom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil ho Eglonovi do břicha. Meč pronikl Eglonovým tělem a vyšel z něho ven zadem. Ehud poté vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku. Eglonovi nic netušící služebníci viděli sice , že dveře pokoje jsou zavřené na zástrčku, předpokládali však, že jejich pán koná ve chladné komůrce svoji potřebu. Nějakou dobu tam nesměle přešlapovali až posléze místnost otevřeli, aby tam nelezli svého pána již bez známek života.
Odtud pochází onen eufemismus, že Saul "zahalil své nohy" či, že Saul "si zakryl nohy".
Kralický překlad – I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni.
B21 – Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech seděl David se svými muži.
EP – Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.
ČSP – Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil (zahalil své nohy). David se svými muži seděl vzadu v jeskyni.
Jeruzalémský překlad – Přišel k ohradám pro ovce, které jsou poblíž cesty: byla tam jeskyně, kam Saul odešel, aby si zakryl nohy. Uvnitř té jeskyně seděli David a jeho muži.
Když jsem tento verš četl tak jsem v něm zprvu nic zajímavého nenacházel až na tu skutečnost, že se tu popisuje jedna ze situací kdy David měl Saula, chtěl-li by toho využít, zcela ve své moci ale nezneužil toho. Teprve když jsem v ČSP našel variantu různočtení – zahalil své nohy – zbystřil jsem. No a Jeruzalémský překlad mě již přivedl k dalšímu hledání. Tak jsem se dostal k vyprávění knihy Soudců 3,15-26 k epizodě vyprávějící o Ehudovi. Píše se tam, že tento syn Benjamínce Gery byl levák. Právě po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi jehož byli vazaly. Ehud se rozhodl Izrael od tohoto nepřítele osvobodit. Vyrobil si krátký dvojsečný meč, který si připásal pod oděv k pravému stehnu. Takto připraven k akci přinesl dar tlusťochovi Eglonovi. Po předání daru Ehud propustil svůj doprovod, sám se však vrátil do gilgálského Pesilim kde vyhledal krále Eglona. "Mám pro tebe, králi, něco tajného," řekl mu. Eglon vykázal všechny kolemstojící ven. Seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil se slovy: "Mám pro tebe Boží slovo!" Král povstal z křesla ale v tom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil ho Eglonovi do břicha. Meč pronikl Eglonovým tělem a vyšel z něho ven zadem. Ehud poté vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku. Eglonovi nic netušící služebníci viděli sice , že dveře pokoje jsou zavřené na zástrčku, předpokládali však, že jejich pán koná ve chladné komůrce svoji potřebu. Nějakou dobu tam nesměle přešlapovali až posléze místnost otevřeli, aby tam nelezli svého pána již bez známek života.
Odtud pochází onen eufemismus, že Saul "zahalil své nohy" či, že Saul "si zakryl nohy".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)