Slovo vánoční aneb, jak to bylo s Ježíšovým narozením...

Jak ono to tehdy bylo doopravdy? Tahle otázka není všetečná ani škodolibá, víra se prostě ptá. Konec konců ptala se i Maria matka Ježíšova, jak to uvádí Lukáš ve svém "Zvěstování". O odpověď prosme, nededukujme a přitom se nezbavujme rozumu, byl nám přece Stvořitelem dán do vínku. Jedno je nepochybně pochopitelné a srozumitelné, že Bůh se k nám lidem sklonil, sestoupil dolů, teologie pro to má výraz kenose, který nám přibližuje list Filipským 2,6–11.
Dnes čteme ale v Matoušovi 1,18 a 1,25
Bible 21: Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie  byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. 
Nespal (Josef) s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.
Český studijní překlad: S narozením  Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se  sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha svatého.
Ale (Josef) nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A dal mu jméno Ježíš.
Jeruzalémský překlad: Ke zrození Ježíše Krista pak došlo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Než spolu začali žít, ukázalo se, že je těhotná působením Ducha svatého.
...a nepoznal ji (Josef) až do dne, kdy porodila syna, a dal mu jméno Ježíš.
Ekumenický překlad: Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.
Ale nežili spolu dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
Kralický překlad: Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, poprvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého.
Ale (Josef) nepoznal ji, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš.

O pravém opaku...

Jistě znáte úsloví, že zdání klame. Klame právě proto, že jde jen o zdání a ne o skutečnost, tam míří dnešní výběr z knihy Přísloví 17,28: Kralický překlad čte: "Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své za moudrého." B21 : "I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumě vypadají ústa zavřená." V EP se dočítáme, že: "I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného." Téměř identicky čte tento verš čte ČSP: "I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného." Konečně Jeruzalémská bible s jistým podivením říká: "Ba i blázna, když mlčí, pokládají za moudrého, za rozumného toho, kdo zavírá své rty."
Do třetice o mluvení až příště, hezký den.

O mnohém mluvení...

Kdysi, ano před několika desítkami let (opravdu už jsem dost dlouho na světě), jsem v radiu poslouchal hru nesoucí název Galileo Galilei. Z ní mi do dnešních dnů utkvěla v paměti tato věta jednoho z protagonistů: "Neplýtvej slovy ženo a veď mne!" Touhle myšlenkou uvádím dnešní sadu překladových verzí z knihy Přísloví vztahující se k mnohomluvnosti a k tomu čím člověku hrozí, nebo jak jej může v očích druhých charakterizovat.
Kralický překlad čte v Př 10,19 "Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest."
Ekumenický překlad říká, že "mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty je prozíravý."
V Bibli 21.stol. můžeme zase číst: "Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě."
Český studijní překlad: "Při množství slov se člověk nevyhne přestoupení, kdo však ovládá rty své, je rozumný."
A konečně v překladu Jeruzalémské bible nalezneme toto: "Nadbytek slov se neobejde bez urážky; chytrý je kdo zadržuje své rty."