Dnes z Galatským 3,28

Dnešní pořadí textů je pokusem o časovou chronologii na straně jedné a na straně druhé je v tom pokus o jakousi gradaci toho co mám na mysli.
Kralický překlad: Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všichni vy jedno jste v Kristu.
Ekumenický překlad: Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Český studijní překlad: Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Jeruzalémský překlad: Není tu ani Žid, ani Řek, není tu ani otrok, ani svobodný člověk, není tu ani muž, ani žena; neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Bible 21: Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, ani otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jsou jedno v Kristu Ježíši.
Kraličtí, ČSP i Jeruzalémský překlad jsou zajedno v tom, že prostě už nejsou, jakoby neexistovali Židé, Řekové, otroci, svobodní, muži či ženy. Je to hodně blízké dnes docela rozšířenému termínu unifikace. Ekumenický překlad to už jen vysvětluje když tvrdí, že už není rozdíl mezi národností, společenským postavením a pohlavím. Je v tom něco socialistického, ne-li komunistického. Každopádně je tu, ať vědomě či nevědomky popírána individualita člověka, jeho osobnosti. Nabízí se myšlenka, že je tu popírán sám řád stvoření o němž Stvořitel říká, když se podívá na své dílo, že je dobré. Tak nejblíže tomuto Stvořitelovu záměru i výroku se mi jeví překlad Bible 21. stol., který nemá tendenci popírat zmiňované rozdíly, které přece nadále přetrvávají ( když jediná skutečná a smysluplná změna se děje v postavení otroka jehož pánem je křesťan, který pod mocí evangelia je ochoten dát mu svobodu).
Napadlo  mě, že by tu mohla být snad vznesena námitka vycházející z Matouše 22,30, ale to myslím každý soudný čtenář či posluchač je schopen rozpoznat, že jde o zcela jiný příběh.

Žalm 17. verš 3.

Bible 21.stol. : Zkoumals mé srdce, v noci s´ mě  prověřil, tříbils mě a nenalezl nic. Myšlením ani ústy jsem nezhřešil, tak jak to lidé běžně dělají.
Český studijní překlad: Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě  v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. Mé záměry nepřecházejí má ústa.
Jeruzalémský překlad: Zkoumáš mé srdce, za noci mě navštěvuješ, zkoušíš mě a nic nenalézáš, není ve mně reptání: nijak nezhřešila má ústa po způsobu lidí.
Kralický překlad: Zkusils  srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mě zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím,nepředstíhá úst mých.
Ekumenický překlad: Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.
Římskokatolický žaltář: Jestliže zkoušíš mé srdce, zkoumáš mě v noci, tříbíš mě ohněm, nenalezneš na mně nepravosti. Má ústa se neprohřešila, jak lidé mají ve zvyku.
Kdo se to tu modlí? Kdo se tu tak vysoko hodnotí? 
Jen ČSP, když čte "Mé záměry nepřecházejí má ústa" a KP, který čte: "to, což myslím, nepředstíhá úst mých"  zdá se, korespondují s tím co říká B21 "tak jak to lidé běžně dělají". 
Jinak je to řeč bezhříšného člověka a který takový mezi lidmi byl a je? List Židům zná jen jednoho, Ježíše Nazaretského. Právě o něm list Židům v 5,7 říká: "V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu." V Řmk žaltáři pak k veršům tohoto žalmu  lze číst toto: "Jen když je někdo žárem Božího pohledu přetaven, t.j. proměněn, lze s Biblí mluvit o člověku spravedlivém."

Příkladem barvitosti češtiny...

jsou dnešní ukázky překladů z Izajáše 54,8. Dnes jsem ještě přidal řmk liturgický překlad, volba jeho výraziva je gradací.
Zdá se , že nejmírněji se vyjadřuje Český studijní překlad, když čte: "V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin." Hned za ním řadím překlad B21.stol., když jsem přitom na vážkách zda tento překlad není ještě mírnější: "Když mě na chvilku zloba přemohla, skryl jsem před tebou svoji tvář, ve věčné lásce se však nad tebou slituji, říká tvůj vykupitel, Hospodin." Kraličtí sice mluví o hněvu ale velmi zmírňují  údernost tohoto výrazu použitím zdrobněliny: "V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin." Jeruzalémký překlad a ekumenický překlad jsou si dost blízké, první z nich čte: "Překypoval jsem na okamžik rozlíceností a skryl jsem  před tebou tvář. Ve věčné lásce jsem se nad tebou slitoval, říká Jahve, tvůj vykupitel." V EP pak čteme: "V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel." Nejemotivněji mluví již zmiňovaný římskokatolický liturgický překlad: "Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj vykupitel."